Jak jsem ke hřišti v Úvalech přišel!

Starý rok 2021 jsme chtěli skončit něčím dobrým, příjemným a pozitivní myšlenkou do roku dalšího.
Samo se nám to nabídlo zveřejněním nového způsobu prezentace našeho klubu prostřednictvím nové
webové stránky. Jejich tvoření zabralo spousty času Tomášovi Baloghovi, kterému tímto za klub moc
děkuji.

A aby to nebylo jen jednoduché oznámení o novém webu, spojíme otevření
webu a rozhovor s naším pevným základním kamenem úspěchu panem
správcem Mirkem Černým alias „Minďou“!

Na úvod mi dovolte pár slov:

Rozhovor s Minďou jsem si plánoval daleko dříve než teď v prosinci. Upřímně jsem to měl plánu od jara
2020, kdy se přerušili fotbalové soutěže kvůli „Covidu“. Jenže přesvědčit Minďu, že to bude fanoušky
zajímat nebylo lehké a najít správnou dobu, kdy mu otázky můžu předložit tzv. „na tácu“ před něj, taky
ne. K jeho přesvědčení hodně přispěli rozhovory, které jsem dělal loni v zimě s kluky z áčka i béčka,
které měli na webu a Facebooku klubu nepřehlédnutelný úspěch. To už jsem si Minďu nenechal utéct
a na listopadové brigádě jsme si spolu „ano, udělejme to“ a Minďa dostal domu dvacet otázek na
přípravu odpovědí. Od jeho začátků v Úvalech, přes práci správce až do tzv. „Covidové doby“. A tady
mám výsledek. To by nebyl Minďa, aby neukázal svou kreativitu a své pojetí rozhovoru. Rozhodl jsem
se ponechat jeho originalitu a nechávám Vám fanouškům si upřímnost pana správce užít a rozhovor
jsem nazval:

„Jak jsem ke hřišti v Úvalech přišel!“

Tak Ahoj.

Nejdříve chci pozdravit všechny příznivce úvalské kopané.

Tak postupně, jak to vlastně se mnou bylo:

V průběhu 70. let jsem s rodiči začal celkem pravidelně dojíždět do Úval za bráchou Jardou, který tady
„družstevně“ postavil bytovku. Výlety z Prahy probíhali mimo mé zápasy za Pragovku, kde jsem své
první fotbalové krůčky začal v roce 1966.

Samozřejmě jsme nesměli při návštěvách opomenout zavítat i na místní fotbalové hřiště. Postupně
synovec David začal „čutat“, z mého bráchy se časem stal trenér a funkcionář, já byl postupně
zapojován do činnosti: nadepisování členských průkazů, doslova malování plakátů (Amfora, skupina
Fešáci a další).

V roce 1983 začínám v SBD (Stavební Bytové Družstvo) Úvaly stavět taky a v sezoně 1985/86 pod
legendárním trenérem Zdeňkem Lochmanem i trénovat s „A“ mužstvem Úval. Začala mi hektická doba:
práce v Praze včetně rodiny – dojíždění bez auta, stavba a fotbal v Úvalech. Ale dalo se – díky fotbalu
byl člověk trénovaný a zvládat to šlo.

Někdy mi tedy připadalo, že místní nejsou zrovna nadšený z nějaké „naplaveniny z Prahy“, ale nakonec
dobrý. U pivka jsme si to vždy ke spokojenosti rozebrali. Rád na tohle „rozebírání“ vzpomínám.

Ve čtyřiceti mi začali zdravotní problémy. Následovala první operace kolene a konec s aktivní činnosti
hráče. Krátce na to se domlouváme společně s Karlem Linhartem, že půjdeme pomoci klukům do
výkonného výboru klubu. Bylo toho najednou okolo hřiště hodně. Zformovaná dobrá parta lidí okolo
Pepy Krutského a Venci Kopače plus nadšení do práce a výsledky se pomalu dostavují „nové hřiště i
ty kabiny
“, jak se zpívá v úvalské hymně.

Práce před a nyní se nedá srovnávat, čas letí stejně jako způsob života a myšlení. Konec konců nakonec
i jednání lidí.

Spojím několik tvých otázek v této myšlence:

Předešlí správcové se do fotbalových Úval podle mě hlásili hlavně kvůli bydlení poté co se spolu
s novými kabinami vystavěl i služební byt. Se samotnou prací si kolikrát nedělali tolik problémů. Buď to
šlo nebo nešlo a to se počkalo až to půjde. Celkem normální ranní činnost o víkendu byla.

„Správče vstávej, vyndej dresy, nalajnuj a pověs sítě za chvíli hrajeme!“

V roce 2011 byla opět nutná výměna, tak jsem řekl na výboru chlapům: “já to na nějakou dobu vezmu“
No a jsem tady ještě teď!

Dělám správcovství rád (snad je to znát), žádný rituál nemám snad jen to, že si ráno dám kafe a cigáro
a zanadávám si, co to zase včera tady bylo za čuńata a koukám na to bahno a bordel v šatnách.

Taky tráva, ta potřebuje svoje … moc děkuji tady Petrovi Němcovi se kterým jsme co se týče pažitu na
stejné vlně a rozumíme si. Například se nebojí „pustit korunu“ na kvalitní hnojivo a pak je radost se na
trávník před zápasem dívat!

Velká škoda, že klub nemá ještě jedno travnaté hřiště pro trénování. Někdy je potřeba, aby si „plac“ a
to hlavně po víkendu „odpočinul“. To si někdy musím i „odfrknout“, že sprinty a kondici někdy honí trenéři
místo na umělce“ raději na trávě a pak je po nich vyšlápáno!

Asi co jsme běhali po škvarku v gumotextilkách“ to vidíme jinak a jak jsme starší, tak si všeho víc vážíme.
Už jsem ty tvoje otázky přestal sledovat a všechny vzpomínky mi splynuly v jedno vyprávění. Jak to
myslím, tak to říkám, ale to snad nevadí.

Nakonec nějaké přání do nového roku 2022:

Všem přeji v této době hlavně zdravíčko, Lásku a spokojenost… aktivním hráčům pak navíc
pochopení milenek, snoubenek i manželek. Kvalitní zázemí máte jistý, to je první krok k úspěchu!
Mějte se fajn, čau Minďa

Za rozhovor děkuje Petr Kostka, fanoušek.