První zápas na našem krásném hřišti odehraje naše Áčko. V neděli 27.3. od 15 hodin přivítá soupeře ze Sázavy. Je objednáno krásné počasí a samozřejmností je něco dobrého k pití a na zub.

Přijďte povzbudit náš tým a užít si pěkné odpoledne plné fotbalu.

A aby to nebylo jen jednoduché oznámení o novém webu, spojíme otevření
webu a rozhovor s naším pevným základním kamenem úspěchu panem
správcem Mirkem Černým alias „Minďou“!

Na úvod mi dovolte pár slov:

Rozhovor s Minďou jsem si plánoval daleko dříve než teď v prosinci. Upřímně jsem to měl plánu od jara
2020, kdy se přerušili fotbalové soutěže kvůli „Covidu“. Jenže přesvědčit Minďu, že to bude fanoušky
zajímat nebylo lehké a najít správnou dobu, kdy mu otázky můžu předložit tzv. „na tácu“ před něj, taky
ne. K jeho přesvědčení hodně přispěli rozhovory, které jsem dělal loni v zimě s kluky z áčka i béčka,
které měli na webu a Facebooku klubu nepřehlédnutelný úspěch. To už jsem si Minďu nenechal utéct
a na listopadové brigádě jsme si spolu „ano, udělejme to“ a Minďa dostal domu dvacet otázek na
přípravu odpovědí. Od jeho začátků v Úvalech, přes práci správce až do tzv. „Covidové doby“. A tady
mám výsledek. To by nebyl Minďa, aby neukázal svou kreativitu a své pojetí rozhovoru. Rozhodl jsem
se ponechat jeho originalitu a nechávám Vám fanouškům si upřímnost pana správce užít a rozhovor
jsem nazval:

„Jak jsem ke hřišti v Úvalech přišel!“

Tak Ahoj.

Nejdříve chci pozdravit všechny příznivce úvalské kopané.

Tak postupně, jak to vlastně se mnou bylo:

V průběhu 70. let jsem s rodiči začal celkem pravidelně dojíždět do Úval za bráchou Jardou, který tady
„družstevně“ postavil bytovku. Výlety z Prahy probíhali mimo mé zápasy za Pragovku, kde jsem své
první fotbalové krůčky začal v roce 1966.

Samozřejmě jsme nesměli při návštěvách opomenout zavítat i na místní fotbalové hřiště. Postupně
synovec David začal „čutat“, z mého bráchy se časem stal trenér a funkcionář, já byl postupně
zapojován do činnosti: nadepisování členských průkazů, doslova malování plakátů (Amfora, skupina
Fešáci a další).

V roce 1983 začínám v SBD (Stavební Bytové Družstvo) Úvaly stavět taky a v sezoně 1985/86 pod
legendárním trenérem Zdeňkem Lochmanem i trénovat s „A“ mužstvem Úval. Začala mi hektická doba:
práce v Praze včetně rodiny – dojíždění bez auta, stavba a fotbal v Úvalech. Ale dalo se – díky fotbalu
byl člověk trénovaný a zvládat to šlo.

Někdy mi tedy připadalo, že místní nejsou zrovna nadšený z nějaké „naplaveniny z Prahy“, ale nakonec
dobrý. U pivka jsme si to vždy ke spokojenosti rozebrali. Rád na tohle „rozebírání“ vzpomínám.

Ve čtyřiceti mi začali zdravotní problémy. Následovala první operace kolene a konec s aktivní činnosti
hráče. Krátce na to se domlouváme společně s Karlem Linhartem, že půjdeme pomoci klukům do
výkonného výboru klubu. Bylo toho najednou okolo hřiště hodně. Zformovaná dobrá parta lidí okolo
Pepy Krutského a Venci Kopače plus nadšení do práce a výsledky se pomalu dostavují „nové hřiště i
ty kabiny“, jak se zpívá v úvalské hymně.

Práce před a nyní se nedá srovnávat, čas letí stejně jako způsob života a myšlení. Konec konců nakonec
i jednání lidí.

Spojím několik tvých otázek v této myšlence:

Předešlí správcové se do fotbalových Úval podle mě hlásili hlavně kvůli bydlení poté co se spolu
s novými kabinami vystavěl i služební byt. Se samotnou prací si kolikrát nedělali tolik problémů. Buď to
šlo nebo nešlo a to se počkalo až to půjde. Celkem normální ranní činnost o víkendu byla.

„Správče vstávej, vyndej dresy, nalajnuj a pověs sítě za chvíli hrajeme!“

V roce 2011 byla opět nutná výměna, tak jsem řekl na výboru chlapům: “já to na nějakou dobu vezmu“
No a jsem tady ještě teď!

Dělám správcovství rád (snad je to znát), žádný rituál nemám snad jen to, že si ráno dám kafe a cigáro
a zanadávám si, co to zase včera tady bylo za čuńata a koukám na to bahno a bordel v šatnách.

Taky tráva, ta potřebuje svoje … moc děkuji tady Petrovi Němcovi se kterým jsme co se týče pažitu na
stejné vlně a rozumíme si. Například se nebojí „pustit korunu“ na kvalitní hnojivo a pak je radost se na
trávník před zápasem dívat!

Velká škoda, že klub nemá ještě jedno travnaté hřiště pro trénování. Někdy je potřeba, aby si „plac“ a
to hlavně po víkendu „odpočinul“. To si někdy musím i „odfrknout“, že sprinty a kondici někdy honí trenéři
místo na umělce“ raději na trávě a pak je po nich vyšlápáno!

Asi co jsme běhali po škvarku v gumotextilkách“ to vidíme jinak a jak jsme starší, tak si všeho víc vážíme.
Už jsem ty tvoje otázky přestal sledovat a všechny vzpomínky mi splynuly v jedno vyprávění. Jak to
myslím, tak to říkám, ale to snad nevadí.

Nakonec nějaké přání do nového roku 2022:

Všem přeji v této době hlavně zdravíčko, Lásku a spokojenost… aktivním hráčům pak navíc
pochopení milenek, snoubenek i manželek. Kvalitní zázemí máte jistý, to je první krok k úspěchu!
Mějte se fajn, čau Minďa

Za rozhovor děkuje Petr Kostka, fanoušek.

1. Petře, jak jsi začal hrát v Úvalech fotbal ty?
Petr: Jako každý kluk, hned jak jsem procitnul, za barákem a na hřišti na Homolce, od rána do večera, se staršími kamarády, kde jsem získal první zkušenosti. Pak jsem uprosil rodiče, že musím být „registrovaný“ ve Slavoji Úvaly a už to běželo.

2. Většina fanoušků ví o tvé minulosti, kdy jsi hrál za sousední Sibřinu, ale jak jsi vlastně postupoval ve fotbale od malička?
Petr: V Úvalech jsem byl do 15 ti, pak jsem prošel dorostem a juniorkou Sparty. No a pak Sibřina a Úvaly s krátkou zastávkou v Českém Brodě.

3. Co se ti vybaví jako první za největší zážitek z tvé fotbalové kariéry?
Petr: Těch zážitků je spousta a hodně je i nepublikovatelných  Když se ohlédnu zpátky, tak mě vždycky těšilo hrát v mužstvech, kde se hraje o něco, kde je základ dobrá parta včetně trenérů, lidí kolem a fanoušků. To se mi podařilo hlavně v Sibřině a tady doma, kde to prostě makalo a pak se těšíš na každý trénink a zápas. Samozřejmě, nic není jen růžové a zranění i prohry byly, ale tohle bylo pro mě nejvíc a bylo úplně jedno, jaká to byla zrovna soutěž. Tak jsem to snad klukům moc nekazil 

4. Potkal jsi se s Petrem na hřišti při hře? Přátelák nebo turnaj?
Lukáš: Petra jsem poprvé poznal až v Úvalech, když jsme se domlouvali na převzetí A týmu. Jinak jako hráče si ho nevybavuji.

5. Petře, ty jsi už „zaskakoval“ jako hlavní trenér „A“ mužstva, myslím v rozběhnuté soutěži Divize? Jaké to bylo?
Petr: Už je to dlouho a dvakrát jsem zaskakoval. První anabáze byla docela adrenalin, mužstvo na posledním místě a tuším, že bylo asi 5 bodů. Mužstvo nikdo nechtěl trénovat, tak to dali mně. To první působení stavím výš, kluci se neskutečně semkli a ukázali srdce. Dneska se směju, jak všichni oslovení trenéři nechtěli mužstvo převzít, aby si neudělali špatné jméno.

6. Jaké to je hrát, trénovat v jedné sezoně?
Lukáš: Je to dost náročné , oba dny o víkendu jsem na fotbale , ale stále se víc cítím jako hráč než trenér . I když priorita jsou pro mě Úvaly a když je souběh jdu na Úvaly raději. Manželka a děti mě tohle tolerují a vědí že když mám trochu volna, tak se jim věnuji na plný úvazek.

7. Peťo, zažil jsi nějakou pauzu aspoň trochu připomínající pauzu současnou? Myslím tím, třeba dlouhé bahno nebo sníh, kdy se odložila 2–3 kola soutěže nebo tak? Nebo jedině zranění
Petr: Tohle je, bohužel, naprostý unikát. Asi všichni chceme, aby se všechno vrátilo do běžných kolejí a nejen sport.

8. Lukáši, co tě tady znám z Úval, tak přestože hraješ nevím o žádném zranění u tebe. Měl jsi nějaké vůbec?
Lukáš: Bohužel měl jsem už dvě zranění. Jednou zlomenou nohu-to bylo pro mě asi nejhorší, bylo mi sedmnáct a měl jsem našlápnuto do reprezentace na turnaj 17– tiletých a v Teplicích mě kluk „přejel“ a rok jsem byl bez fotbalu. Přišel jsem o rok ligového dorostu a pak jsem hned začínal v chlapech na Vyšehradě. To bylo asi nejhorší. A druhé zranění-přetržené vazy v koleni, další rok v háji
(to už mi bylo 33 let) a bral jsem to jako konec ve velkém fotbale
Tu dobu jsem byl v Rakovníku v divizi a díky tomu jsem si vyzkoušel trenérskou kariéru, kde jsem uvažoval o tom, že bych mohl i něco trénovat. Rakovník měl „B“ tým- „na padáka“, tak jsem jim šel pomoc jako trenér a bylo to super.

9. Kluci, tak zranění může být společné téma, ale teď k Úvalům: společná otázka: „Áčko“ je po osmi kolech první, soutěž přerušená, ale podle výkonů na podzim to pro fanoušky vypadá jako jasný cíl-vítězství v soutěži a postup výše. Jak vidíte jarní pokračování z pohledu trenéra:
Lukáš: Důležitý je, že jsme dali dohromady hodně nadstandardní kluky na tuhle soutěž, chceme se prezentovat dobrou, kvalitní a „koukatelnou“ hrou (na tom se shodneme Já i Petr). Samozřejmě že chceme každý zapas vyhrát, ale není podmínka za každou cenu postup. Proste budeme vyhrávat a když zaslouženě postoupíme, všichni si toho budou vážit a i přechod do 1.“A“ třídy bude jednodušší pro všechny (tým na tu soutěž máme).

10. A z pohledu manažera mužstva a výboru Peťo:
Petr: No, jestli Lukáš nepostoupí, tak ho vyhodíme  to je přece jasný…teď už se trenéři hlásí sami …. Bude úspěch soutěž nějak dohrát a bavit se o postupu, teď nemá cenu. Pokud by to vyšlo, tak se určitě zlobit nebudeme . Na druhou stranu se někam hnát, nemá cenu, s tím máme špatné zkušenosti. Buď na to máme nebo ne.

11. Peťo, co ve vedení klubu, jsou přes pauzu nějaké novinky, které můžeme říci už ted?
Petr: „Covid“ nás utlumil a děláme průběžně věci, které souvisí s provozem areálu, na které není normálně čas. Vlastně i díky „Covidu“ jsme v minulém roce uskutečnili tři brigády za přísných bezpečnostních opatření. Překvapila mě skvělá účast, udělalo se spousta práce a chtěl bych všem za to poděkovat.

12. Pojďme na závěr k budoucnosti: ať to dopadne s jarem jakkoli. Péťo, co plán vedení klubu na léto a novou sezonu třeba s areálem?
Petr: Začínáme pomalu uvažovat o výměně povrchu „umělky“, přeci jen už pomalu dosluhuje. Uvidíme, jak se nám to podaří zrealizovat. Práce je v areálu hodně a postupně bychom chtěli náš areál zlepšovat a rozvíjet.

13. Lukáši, co ty a plány na pokračování trenéřiny a hráčské kariéry?
Lukáš: Hráčská kariéra se už blíží ke konci, v únoru mi bude 40 let, takže to vidím že se přesunu na stálo do veteránů-hraji ještě 1 ligu v hanspaulské lize za nejlepší klub v historii Hanspaulky. Klokan Peron. Tak tam se budu udržovat a budu jim muset už naplno pomáhat. No a jako trenér? Zatím mám cíl pomáhat Úvalům, kde se cítím moc dobře. A co bude dal se uvidí, tady moc neplánuji a uvidím co přinese čas. ????

14. Co na závěr?
Petr: Myslím, že už se všichni těšíme, až se to rozběhne a začneme se potkávat při zápasech našich mužstev v areálu SK. To je asi přání nejen moje.

Lukáš: Teď je špatná doba, ale doufám že se amatérsky sport dospělých a hlavně dětí brzo rozjede. A fanouškům Úval vzkazuji- stále trénujeme v rámci možností a nařízení vlády a připravujeme se, že soutěž dohrajeme a navážeme na skvěle výsledky v podzimní části. Těším se na vás!

Kluci, díky za rozhovor a uvidíme se co nejdříve na fotbale.

P.S. Další podrobnosti a fotografie najdete na facebookovém profilu SK Úvaly.

1. Jak jsi se dostal do Úval?
Tak ono to nebylo těžké. V roce 2016 jsme si s přítelkyní vybrali byt v Úvalech a přestěhovali se. Nechtělo se mi jezdit hrát do Prahy, jezdit za fotbalem dál MHD, takže úvalský klub byl pro mě hned jasná volba.

2. Než jsi přišel do Úval, jaká byla tvá fotbalová minulost?
Od narození jsem bydlel v Praze, fotbal mě „chytl“ od malička. Nejdelší dobu a nejvíce si pamatuji časy strávené ve Slavoji Vyšehrad. To byli asi tři roky (2006–2009) a potom v Hostivaři v místním SK Hostivař. Tam jsem byl už před Vyšehradem a pak šest let po návratu z Vyšehradu (2010–2016)

3. Jaká je tvoje pozice na hřišti a role v mužstvu?
Jestli myslíš hru v áčku, tak toho jsem zatím moc neodehrál. V mužstvu je velká konkurence a na některé místa jsou i dva zkušení a dobří hráči, takže jsem zatím neodehrál více času. Většinou hraji na kraji zálohy, když mě trenér „postaví“. Někdy mě trenér pošle hrát do obrany „beka“. Nemám stálé místo v áčku na hřišti, takže to vychází, tzv. „nemáš fleka, hraješ beka“. Já to tak neberu, když dostanu důvěru, člověk se musí snažit. Samozřejmě je těžké naskočit do hry v rozjetém zápase a zaujmout v tom „dobrém“.

4. Letošní sezona je celá divně rozhozená, žádná pravidelnost. Co děláš sám bez fotbalu a pravidelných tréninků?
Moc toho dělat nemůžeme, když je všechno zavřené. Snažím se sám běhat pro udržení kondice a doma občas posiluji. Když otevřou bazény, půjdu si rád zaplavat.

5. Kdo je v šatně mezi hráči autoritou a kdo zařizuje zábavu v šatně?
Zkrátka tým drží autorita v podobě „Máci“, kapitán na správném místě. Potom samozřejmě ti služebně nejstarší. Největší baviči a zpěváci jsou Bozďa s Piťom (rozuměj David Bozděch a Peter Tarr).

6. Čím myslíš, že jsi na hřišti dobrý a jak můžeš pomoci týmu ve hře?
Vždy jsem spoléhal na svoji rychlost než na techniku. Většinou jsem dokázal být schopen soupeři „utéci“ a zakončit střelou. Takže rychlost je moje přednost, ale souvisí to s přípravou a tréninkem, takže to teď nemusí tak být.

7. Máš nějaký svůj předzápasový rituál nebo pravidla při přípravě, která nemůžeš vynechat a když to neuděláš, cítíš, že je to špatně?
Nevím, jestli to je rituál, ale musel kdysi jsem musel chodit na hřiště poslední. Teď v Úvalech žádný nemám.

8. Jakou máš vzpomínku na nějakou rozlučku se sezonou nebo na soustředění?
Popravdě nejsem ten typ, co na rozlučkách „paří“ až do rána. Nikdy jsem na to nebyl. Na posezení na hřišti zajdu, ale nikdy nezůstanu moc dlouho. A na soustředění, již nejezdím. Naposledy jsem byl ještě v mládeži. To bylo samé běhání, běhání a běhání 

9. Máš nějaký nebo měl jsi svůj fotbalový vzor a řekni tři hráče, kteří jsou v současnosti nejlepší na světě?
V mládí to byl určitě Tomáš Rosický, ty jeho přihrávky a ten přehled o hře byl neskutečný.
Momentálně tři nejlepší hráči na světě? To je těžké otázka. Podle mě to momentálně bude Robert Lewandowski, neuvěřitelný zabiják a stále ke špičce patři „due“ Ronaldo s Messim, i když už to není co to bejvávalo.

Tomáši, díky za rozhovor.

P.S. Další informace a fotky najdete na facebookovém profilu SK Úvaly.

1. Jak jsi se dostal do Úval?
Bylo to jednoduché a rychlé, já měl chuť a hledal jsem nějaký posun ve fotbale a do Úval mě přivedl dlouholetý kamarád Martin Kadlec.

2. Než jsi přišel do Úval, jaká byla tvoje fotbalová minulost?
Hrál jsem za Tj Sokol Kounice třetí třídu, ještě můžu doplnit, kde jsem všude hrál. Jeden rok jsem si zahrál v žácích v Nymburce a pul roku za Český Brod v dorostu a pak už zpátky do Kounic. Jak těch zkušeností moc nebylo, jsem rád za šanci hrát v Úvalech a sbírat zkušenosti od takových hráčů jako tady jsou a mají zkušenosti daleko větší.

3. Jaká je tvoje pozice na hřišti a tvoje role v mužstvu?
Hraji pravého záložníka a jinou roli v mužstvu nemám, prostě se soustředím na sebe a plním úkoly od trenéra nebo spoluhráčů co nejlépe dovedu.

4. Letošní rok je od celý fotbalově rozhozený, žádná pravidelnost. Už se
ví, že se začne až na jaře. Co plánuješ dělat sám BEZ fotbalu, kromě
plánovaných tréninků trenérem?
Doléčit zdravotní potíže a zlepšovat vytrvalost a rychlost běhu. Je to o individuální přístupu, vůli a času, to zvládnu.

5. Kdo je v šatně mezi hráči autoritou a kdo zařizuje zábavu v šatně?
Autoritou je určitě kapitán týmu Tomáš Macek a potom kluci co jsou v
Úvalech déle a o zábavu se stará Jirka Lokša.

6. Čím si myslíš, že jsi na hřišti dobrý a jak pomůžeš týmu ve hře?
Zatím jsem byl nápomocný v jednom zápase v ostatních byl můj výkon
nulový a moc jsem týmu nepomohl, ale určitě chci bojovat o šanci hrát, tak do jara dám všechno.

7. Máš nějaký svůj předzápasový rituál nebo pravidla při přípravě, která nemůžeš vynechat a když to neuděláš cítíš, že je to špatně?
To nemám, jen před každým zápasem piji energy drink RedBull.

8. Co tvoje vzpomínky na Kounice a rozlučky s klukama?
Na partu v Kounicích vzpomínám dobře, spíše jen ale na dorost kde jsme
byli všichni jako tým a v chlapech pak jen na část týmu, nebyla tam taková
parta jako v Úvalech většinou jsme se nescházeli ani na tréninky a občas
ani na zápasy což mě mrzelo a po zapase se mi ani kvůli tomu nechtělo moc
zůstávat na „limču“ a rozlučky byli takové všelijaké no spíš jsme si jen na
chvíli sedli po posledním zapase a chvilku poseděli a co se týče
soustředění, tak jsme měli jen v žácích a na to vzpomínám rád, to bylo super.

9. Máš nějaký vzor ve fotbale?
Měl jsem jako za dříve vzor Mesüta Özila, ale teď už to nějak neřeším.

Tomáši, díky za rozhovor.

P.S. Další informace a fotky najdete na facebookovém profilu SK Úvaly.

1. Jak jsi se dostal do Úval?
Do Úval jsem se dostal v roce 2012, díky Vacátkovi (Martin Vacek), se kterým jsem hrál Strahovskou ligu. Bydlel jsem a pracoval v Praze, ale dojížděl jsem hrát fotbal do mého rodného města Milevska. Slovo dalo slovo, a v létě jsem nastoupil, tehdy již do divizního týmu, do přípravy. Myslím, že hlavně díky Parasovi a mému výstupu na zápisném, jsem nakonec v Úvalech zůstal ????

2. Než jsi přišel do Úval, jaká byla tvoje fotbalová minulost?
Jak jsem již zmínil, fotbalově jsem od pěti let vyrůstal v Milevsku. Musím poděkovat všem trenérům, kteří nás tam vedli, poněvadž to byla nejenom skvělá fotbalová průprava, ale hlavně i životní. Měl jsem štěstí a v dorosteneckém věku, jsem již začal hrát i za místní Áčko i Béčko (tehdy Céčko). I díky tomu jsem dostal jednoho dne nabídku do dorostu Slavie Praha. Ve Slavii jsem poznal spoustu skvělých fotbalistů, a hlavně poznal trochu jiný styl a fungování fotbalu. Po několika hostováních, se bohužel kluby nedohodly, na přestupní částce a za spousty dalších okolností jsem přešel technickým přestupem do týmu FK Tábor. Už se nebudu dále rozepisovat, poněvadž by to nikoho nebavilo ???? následoval tým Spartak Příbram, pak zpět Tábor, chvíle bez fotbalu, návrat do Milevska, Úvaly, Neratovice, a zpět do Pařeziny ????

3. Jaká je tvoje pozice na hřišti a tvoje role v mužstvu?
Univerzál. Ale nejlépe se cítím na postu tzv. “desítky“, pod útočníky. Kde se můžu toulat, snažit se vymyslet nějaké nahrávky pro naše snajpry nebo sám dát gól. S tím asi souvisí i moje role v týmu. Očekává se ode mne být produktivní směrem dopředu, možná být i trochu nějaká osobnost, ale k tomu se dostaneme v dalším bodě ????

4. Letošní rok je od celý fotbalově rozhozený, žádná pravidelnost. Už se ví, že se začne až na jaře. Co plánuješ dělat sám BEZ fotbalu, kromě plánovaných tréninků trenérem?
Tak nejdříve chci smeknout, před našimi ¨staříky“, Dando promiň a Benym, protože jak oni běhají, „no to fuj“. Také se snažím něco naběhat, trochu domácího cvičení, pracovní vytížení a věnovat se rodině, než se nám to zase rozběhne.
Ale hlavně se snažíme tmelit naší „Ouvalskou“ partu, jak to jen jde. Poněvadž to co jsem zažil za 8 let v téhle kabině, je něco nepopsatelného. Výhry, prohry, radost a zklamání k fotbalu patří, ale tady to nikdy nebylo pouze o fotbale. Tady to není ani o partě, ale spíš o takové velké rodině, vždyť kdo může říct, že se jezdí navštěvovat a schází se s celým týmem i mimo fotbal a nejenom se současnými spoluhráči, ale my se snažíme vídat i s kluky, kteří už v Úvalech nehrají, jako je Luky (L. Marek) a Venca Markovic (Marek), Supák (L. Vorlíček) a další. Znají se naše rodiny, jezdíme na dovolené, soustředění, máme se rádi i mimo kabinu, to je přesně, to něco navíc, co dělá v Úvalech fotbal. Toho si musíme vážit, a jsem moc rád, že se to i po nepřiznivých letech podařilo udržet, i když by Úvalům slušela o trochu vyšší soutěž, ale to se nám doufám již brzy povede napravit.

5. Kdo je v šatně mezi hráči autoritou a kdo zařizuje zábavu v šatně?
Zde použiji klasické odpovědi všech – Macíček (T. Macek) a Jiřina J. Lokša).
Máca, to je náš Mirek Dušín, kapitán a hlavně osobnost kabiny, za kterou všichni stojí. Za “mladých“ let jsme byli dvojka Black&White (zde je jasná souvislost s klubovými barvami ????) díky našemu vzhledu ???? nyní se to přeneslo i do dění v kabině. Máca je kliďas a já jsem trochu horká hlava, a vlastně i magor, který chce vyhrávat za každou cenu. Máme neskutečně kvalitní tým, a vím co každý z nás umí, tak mi občas, dobře často, při zápase ujedou nervy a řvu po ostatních, když se něco nepovede nebo nehrajeme dobře, atd.. Myslím, že už se s tím hodně hráčů naučilo žít, poněvadž je seru i na trénincích při fotbálku ???? no a zábava, to je náš „Jirka z Lokšan“, nejlepší fotbalista, co kdy v Úvalech byl, zametač, bílý Kante a člověk, se kterým se nikdy nebude nudit. Podle mě z něj někdy bude prezident nebo premiér.

A kapitola sama o sobě je náš Danda. Pro mě je to jeden z lidí, bez kterého by v Úvalech fotbal nebyl, ať už prací s mládeží, tak hlavně tím, jak motivuje nás ostatní, nezkazí žádnou srandu a drží s námi tu naší „Ouvalskou rodinu“. PS: Děkujeme Adélko ????

6. Čím si myslíš, že jsi na hřišti dobrý a jak pomůžeš týmu ve hře?
To už jsem zmínil v bodu číslo 3.a 5., takže tím, že jsem fotbalový magor, a tím, že mi ten “nahoře“ nadělil trochu fotbalového myšlení do vínku.

7. Máš nějaký svůj předzápasový rituál nebo pravidla při přípravě, která nemůžeš vynechat a když to neuděláš cítíš, že je to špatně?
Tak tady mám asi na prvním místě to, že nandávám Macíkovi kapitánskou pásku a odcházím poslední z kabiny. A ještě štvu Dandu (sedíme vedle sebe), tím, že si musím před každým zápasem udělat pedikúru #kucajenejlepsitrener, i kdybych žádné nehty neměl ????

Děkuji ti Davide za odpovědi a věřím, že se podaří nějaké další pokračování.